Polykarbonát se díky svým vlastnostem stal jednou z nejoblíbenějších výplní u skleníků. Aby si polykarbonát zachoval své vlastnosti a především původní vzhled, je nutné o něj řádně pečovat.
Uskladnění polykarbonátu
Na toto je potřeba myslet už ve chvíli, kdy vám dorazí skleník s polykarbonátovými deskami domů. Pokud se nevrhnete na montáž skleníku či jiné zahradní stavby obratem, je nutné skladovat desky v interiéru na suchém místě. Není vhodné nechávat polykarbonát volně ložený na zahradě - do jeho neutěsněných komůrek by se tak dostávala vlhkost a nečistoty, včetně malých živočichů.
Pokud řešíte problém s místem, je nutné pamatovat na to, že desky není vhodné uskladňovat delší dobu (více jak několik dní) ve smotaném stavu - může docházet k popraskání UV vrstvy, kterou jsou desky opatřeny, a v důsledku tohoto se polykarbonátu zkracuje životnost. Smotávání desek je vhodné pouze u polykarbonátu menší síly, například 4-6 mm, výsledná role by nicméně neměla být příliš utažená. Při promýšlení skladování je potřeba myslet také na fakt, že desky mají nejčastěji rozměr 6*2,1 m.
V žádném případě nesundávejte z polykarbonátu ochranné fólie, kterou jsou z obou stran opatřeny. Desky jsou citlivé na poškrábání a navíc není následně možné při montáží spolehlivě určit, která ze stran je opatřena UV ochranou (touto označenou stranou následně míří deska směrem ven ke slunečnímu světlu).
Řezání a utěsnění polykarbonátu
Dalším krokem práce s polykarbonátem je jeho montáž. U hranatých skleníků vám ve většině případů dorazí desky již naformátované, nicméně u obloukových skleníků bude řezání polykarbonátových desek ve vaší režii. K řezání desek se nejčastěji používají odlamovací nože, ty používejte u desek do 8-10 mm. U desek tloušťky 6 mm a více je navíc nutné řez provádět z obou stran desky. K dalším nástrojů patří například přímočará pila či pila ocaska, zde je ovšem nutné dát pozor, aby byl pilový plátek určen na řezání plastu (vícezubový). Při řezání pilou může docházet k vniknutí pilin do komůrek polykarbonátu a tak je nezapomeňte následně vyfouknout kompresorem či vysát vysavačem.
Před samotným ukotvením desek na konstrukci skleníku považujeme takřka za nezbytnost dutinky polykarbonátových desek utěsnit. Zabráníte tím vniknutí nečistot do komůrek a předejdete tak postupnému a velmi nevzhlednému zežloutnutí desek. K utěsnění desek se nejčastěji používají těsnicí ventilační pásky nebo neutrální silikon na plasty. Setkat se můžete také s ukončovacím profilem, ten ovšem není možné u většiny skleníku kvůli konstrukčnímu řešení namontovat.
Náš tip: Utěsnit dutinky polykarbonátu je vhodné po celém skleníku - včetně desek v čele skleníku, na oknech či dveřích.
Při utěsnění komůrek polykarbonátu silikonem musí být povrch materiálu suchý a zbavený mastnoty. Silikon se může nanášet běžnou pistolí na kartuše. Fleky od čerstvého silikonu se dají odstranit suchým hadrem. Výhodou silikonu je jeho neutrální barva, díky které není poznat, že jsou desky utěsněny, nicméně nevýhodou je skutečnost, že v důsledku neutrální barvy silikonu lze po uplynutí pár let velmi špatně rozpoznat, že je na některých místech silikon nutné obnovit. Aplikace silikonu zcela zabraňuje pronikání nečistot, a to včetně vody a vzduchu.
Občasné vytváření kondenzátu v komůrkách desek je standardní fyzikální jev. Polykarbonát propouští vodní páry přes stěny desky do komor a opačně. Kondenzát vzniká v důsledku rozdílné koncentraci vzdušné vlhkosti a teploty na straně interiéru a exteriéru. Po ustálení poměrů se kondenzát opět ztratí.
Pokud se rozhodnete utěsnit polykarbonát těsnicí/ventilační páskou, je nutné při jejím nákupu promyslet, jakou šířku pásky budete potřebovat. Samozřejmě platí, že je lepší mít o půl centimetru větší pásku, než o 1 mm menší. Níže uvádíme obecné doporučení pro volbu pásky dle tloušťky polykarbonátové desky.
- Polykarbonát 4 mm - páska tloušťky 28 mm
- Polykarbonát 6 mm - páska tloušťky 28-38 mm
- Polykarbonát 8-10 mm - páska tloušťky 38-60 mm
Stejně jako u aplikace silikonu musí být povrch desky suchý a zbavený mastnoty. Následně dojde k nalepení difúzní pásky, která je z jedné strany opatřena lepidlem. Můžeme se setkat se třemi typy pásek:
- Těsnicí pásky: Zabraňují pronikání nečistot včetně vody a vzduchu. Funkce je podobná jako u silikonu na plasty.
- Ventilační pásky: Zabraňují pronikání nečistot, ale jsou částečně propustné (vzduch, voda).
- Ventilační pásky s modifikací Antidust: Zabraňují pronikání nečistot včetně nejmenších částic (<45 µm) ale jsou částečně propustné (vzduch, voda).
Výhodou ventilační pásky je skutečnost, že velmi snadno rozpoznáte, na jakých místech dochází vlivem času k potřebě obnovy. Nevýhodou je pak fakt, že pásky nejsou transparentní a jsou na rozdíl od silikonu více vidět. Nejméně viditelnou barvou ventilační pásky je šedá, nicméně na trhu se lze setkat i páskami výraznějších barev (např. tmavě modrá) - neváhejte se tak prodejce zeptat, jakou barvu pásky vlastně kupujete.
Čištění polykarbonátu
O polykarbonát je samozřejmě nutné pečovat i po samotné montáži. Pro čištění povrchu desek je vhodné použít vlažnou mýdlovou vodu, případně lze využít i tlakovou myčku či postřikovou hadici. Zde ovšem dejte velký pozor na zvolený tlak vody. Vhodné jsou také čisticí prostředky na polykarbonát a plexiskla. Ty jsou prodávány většinou jako koncentrát, kdy z 1 litru koncentrátu vyrobíte nižší stovky litrů čisticího roztoku dle typu prostředku. Zcela se naopak vyvarujte čištění pomocí chemických prostředků či ostrými předměty (drátěnka, žiletka aj.).
Jak sami vidíte, pro zachování původního vzhledu polykarbonátu je nutné vynaložit určité úsilí, nicméně tuto péči vám skleník a především polykarbonát na něm v průběhu dalších let svým nestárnoucím vzhledem vrátí. Pokud byste přeci jen potřebovali s něčím poradit, neváhejte se na nás kdykoliv obrátit pomocí kontaktů - na naše sousedy si vždy čas rádi najdeme.
